Babušáci

Sobotní Dril jsem prožila jakožto dobrovolník u překážky Kontejner. Tolik hrůzy v očích závodníků, resp. spíše závodnic, jsem ještě nezažila. Seskok ze dvou metrů do sněhu... Některé jsme sundávali málem heverem.

V neděli na Brutalu jsem doběhla čtvrtá. „Brambora“..., no – zamrzí..., se ztrátou 1,5 vteřiny na medaili – na desítce. Zvlášť, když vím, kolik času jsem prostála ve frontách na překážky – možná 5 minut, možná víc... Proti Klínovci vlastně procházka..., a to doslova, protože v tom štrůdlu se mnohde moc běžet nedalo. Hendikepy kraťoučké, většinou o dost snazší než překážka samotná. My, asi na rozdíl od eliťáků, jsme měli vyšlapanou pěšinku (20 cm širokou, stejně nebo víc hlubokou). Když člověk chtěl někoho oběhnout a šlápl vedle, zapadl minimálně po koleno do závěje... (někdo na požádání uhnul, někdo zařval ... „si mě oběhni, když pospícháš“).

Nějaké menší stěny, šplh (v rukavicích nic moc), ručkování a dostali jsme se na střelnici. Střelba z malorážky byla celkem vtipná... nečekala jsem, že spoušť jde fakt lehce, takže jsem vystřelila dřív, než jsem stihla rozumně zamířit a „ostnáč“ byl jasný.

Voda byla celkem v pohodě, horších je prvních 100 kroků po jejím opuštění. Než to vyteče z bot, tak to fakt studí. Jediné, co mi přišlo na mysl, je výrok Anny z Frozen, když spadne do potoka a „studí, studí...!“. Pak to fakt studí!

U vodopádu stála první fronta. Možná 40 lidí. Druhá, snad ještě delší se táhla celou budovou až k oknu, kterým se prolézalo. Ta se skoro nehýbala a díky úzkému koridoru se nedalo dělat nic jiného než ji prostě vystát... Třetí, o něco málo kratší, byla v budově před „schůdky“. Mnoho lidí volilo raději hendikep, než to vůbec zkusili. První (stairway to heaven) jsem dala nad očekávání v pohodě, druhé – rybí – byly nad moje síly, ale trestné kolečko bylo fakt easy. Následoval nějaký seběh lesem, výšlap sjezdovky a kruhy a kolíky. Zase fronta, tak 8 lidí, tentokrát jsme zvolila hendikep i já. Kolíky normálně dávám, ale čekat se mi tam nechtělo. Celkem mě překvapilo, že už to do cíle bylo takový kousek. Následovaly 4 poslední překážky – mrtvý tah (mám pocit, že ta konstrukce váží tolik, co já). 10x. Šílené. Weaver, Icebug stěna s lany (kde jsem pomohla nějaké slečně a mě se dostalo pomoci nějakého mladíka). No, a závěrečná Prom in vlna. Po neúspěšném pokusu a nic moc dopadu jsem šla radši na raky – tady to chtělo hřeby! Ruce a nohy potřebuju! Výsledný čas 1:34,06.