Babušáci

Po pás v ledové Metuji...

(Winter Gladiator Race Josefov, 9.–10. 2. 2018)

Na trati jsem za oba dny strávila zhruba hodinu a čtvrt, v autě za víkend asi 8 hodin – takže spíš řidič z povolání... Páteční Night jsem běžela zase bez zraněné Lucinky, kterou bravurně zastoupil synovec Adam, když si doběhl v juniorech pro zlato. A já jsem si mohla trochu zazávodit, když jsem nedělala doprovod. Jenže moje orientace a barevné vidění (jako rozlišení barvy hendikepu od normální trati) potmě nějak pokulhává, takže jsem na několika místech zbytečně přemýšlela kudy dál... Stojím za překážkou, čumím... Výborná byla nemocnice – takových zatáček všude. A špulky, které jsem nejdřív všechny přelezla, takže jsem se musela vracet a tu prostřední podlézt. Alespoň jsem se tím nemusela zdržovat ve dne. Byla to taková menší generálka.

Pevnost samotná nemá chybu. Start na kopečku byl taky dobře vymyšlený. Krásný výhled na nejzajímavější překážky hned od startu i v tom omezeném prostoru mezi valy a historickými zdmi. Atmosféra je jedinečná. Bylo to úplně jiné než vloni, a nejen proto, že nebyl sníh.

Ve dne jsem startovala se 74, takže celkem na začátku mezi více než tisícovkou závodníků. Možná trošku výhoda, kopec pod ostnáčem ještě nebyl tak šíleně mazlavý. Zhuštění ručkovaček na začátku byla celkem výzva. A byla pokořena! Dala jsem i obě „shybuj“. Překvapilo mě, kolik kopečků organizátoři našli, když je to jinak celkem rovina. Čelovky byly tentokrát kvůli Ariadnině niti zakázané (mmch. krásná překážka, jen škoda, že jsem doběhla nějaké lidi a nechtěli mě pustit před sebe). Kdybych tam byla sama, možná bych se docela bála, takhle to zvládla slečna přede mnou i za mě. Pak nějaká ta sedmička valů, špulky už jsem znala... , přeběh náměstí, kontejner, špitál s pneumatikami na rameni. Výborný byl „cirkus“ – běhání po špulce jak klauni, síť na balkón do patra. Pak pod most, po pás do ledové Metuje..., nějaké podzemí, a snad – zbytečně brzy, byl cíl s prolézačkou Corny a stěnou. Čas 0:53:38.58 stačil na 32. místo v celkovém pořadí, v Z2 na zlato. Zuzka Kocumová má asi křídla, protože mi nadělila přes 5 minut. Příští rok už závodíme spolu.

Při vyhlášení jsem se dozvěděla, že ujíždím na palačinkách :-))). Tak už je to venku... Někdo proteiny a ionťáky, někdo placky... A to kluci „vysvobodili“ od paní v palačinkovém stánku na vyškrábání dvě sklenice od nutelly. Doma jsou tři na jednu, tady dostal každý svou. Patří jim dík. Vyřešily mi sváču.